Užij si každý den tak, jako by to byl tvůj poslední
9. ledna 2016 v 20:01 | Kája
|
Škola života
Jak poslední dobou trávíte své dny? Ti co jsou školou povinní stejně jako já, mají asi plnou hlavu učení, sedí celé dny v knížkách a šprtají se jako o život, aby ještě vylepšili své pololetní snažení. Ale proč to děláme? Proč bysme měli mít dobré známky? Znaámky přece nejsou důležité. Vlastně vůbec nic neznamenají...
Jestli se celé dny učíte a pak večer zkontrolujete své zprávičky na Fejsbůčku, tak to není vůbec kvalitní život. Je to taková náhražka života. Spíše takový slabý odvar. Já si myslím, že pokud budete svůj život žít naplno, dosáhnete stejných úspěchů, jako byste se pořád učili.
Co z toho tedy vyplývá? Učit se a nebo ne? Ono je to vlastně všechno úplně jen a jen na vás. Jde tu přeci jen o to, aby jste si každý den užili tak, JAKO BY TO BYL VÁŠ POSLEDNÍ.
PF 2016 pro učitele
3. ledna 2016 v 13:16 | Náměty a inspirace pro paní učitelky a pány učitele (facebook)
|
Náměty pro učitele MŠ

Odebírání časopisů v MŠ
3. ledna 2016 v 13:11 | Kája
|
Náměty pro učitele MŠ
Jaké dětské časopisy se často odebírají v mateřských školách?
Který z nich je nejlepší?
Pro učitelky:
- informatorium
Pro děti:
- Pusík
- Pastelka (podle mě nejlepší dětský časopis, spíše pro starší děti)
- Dráček (velmi pěkný, ale spíše na domácí použití)
- Sluníčko (stará klasika, velmi pěkný, spíše pro mladší děti)
Zajíc (písnička)
3. ledna 2016 v 12:45 | Kája
|
Hudební výchova
Cíl: upevňovat pěvecké návyky a intonaci písně
Pomůcky: noty k písničce, plyšák (zajíc)
Organizace: na židličkách v půlkruhu
Metodický postup:
1. Úvodní část
a. Motivace
i. Já jsem zajíček Ušáček a přišel jsem vás děti poprosit o pomoc. Dnes jsem utíkal přes pole a uviděl jsem velké rezavé zvíře s dlouhým ocasem, které mě chtělo chytit - co to bylo za zvíře. A pak jsem si pochutnával na zelí a najednou přišel člověk, který byl celý v zeleném, měl klobouk s pírkem a velkou pušku(hajný - kdo to je co dělá). Proto jsem radši utekl až k vám do školky. Ale zdržím se tu jen chvíli. Musím potom počkat na moji maminku zaječici jak se bude vracet z lesa. Ale co když na ni budu čekat moc dlouho? Jak se mezitím zabavím? Mám nápad! Zahraju si takovou hru. Zahrajete si ji děti semnou? (cvičení na pohyblivost jazyka).A potom spolu s maminkou budeme odpočívat. To si vždycky lehneme tak, že… (cvičení na břišní dech). Potom se taky musíme pořádně protáhnout a narovnat si zádíčka (cvičení na hrudní dech). Poté už skáčeme jen hop a hop do lesíka.
2. Realizační část
a. Cvičení: Procvičujeme pohyblivost jazyka
Pusa je zavřená, nejdříve opřeme jazyk o horní řezáky, potom o dolní. Jazykem si obkroužíme zuby v obou směrech, horní i dolní.
Zajíček čekal na maminku a čekání bylo dlouhé, ale on to vydržel. Když se mu chtělo volat maminku, sevřel pusu a jazykem si počítal dokolečka všechny zoubky, jezdil v puse dokolečka jazykem závody tam a zpět, dokud se zaječice nevrátila. Zkusíme to také.
b. Dechové cvičení: Procvičujeme břišní dech
i. Sed na patách, rukama se opřeme o předloktí, aby se lokty dotýkaly kolen. Kolena jsou u sebe. Dlaně jsou položeny na zemi, prsty u sebe. Hlava je v prodloužení páteře.
ii. U dětí kontrolujeme správnost dechu přiložením dlaní v bocích nad pasem.
Když se schoulíš do uzlíčku,
přitáhneš si tlapičky,
ihned začneš prodýchávat
svoje bříško celičký.
Procvičujeme hrudní dech
Sed na patách, mírně napřímíme záda, dlaně položíme na zem vedle kolen, paže jsou napnuté, záda rovná, protažená. Halva je v prodloužení páteře. Dech se přesune do oblasti středních plic.
Kontrolujeme tak, že přiložíme jednu ruku zepředu na hrudník a druhou na záda.
Tělíčko si narovnáš,
tlapky, hlavu v zádech,
tím hrudníček uvolníš,
zkusíš výdech, nádech.
c. Rozezpívání:
i. Zpíváme hop-hop-hop nejdříve C1-E1, D1-Fis1, E1-Gis1 (vzestupně i sestupně)
d. Dětem zazpívám písničku ve finálním provedení i s klavírem
e. Učíme děti písničku po částech (učitelka předvede a děti zopakují) - bez doprovodu, nejdříve 4 takty, poté celý řádek a nakonec celou sloku (stejným způsobem nacvičíme i 2. sloku
f. Zazpíváme si celou písničku i s doprovodem
3. Závěrečná část
a. S plyšákem: Tak co děti? Jak to se zajíčkem s naší písničce dopadlo? Všichni jste byli moc šikovní a krásně jste zpívali. Jí jsem se na vás celou dobu díval a moc vám to šlo. Doufám že si tu písničku ještě někdy společně zazpíváme. Myslím, že si můžeme všichni společně zatleskat.

A je to tu zase...
28. prosince 2015 v 10:00 | Kája
|
Škola života
Zase jsme o rok starší...
Když si vzpomenu na minulý rok, který byl datován jako 2014, dala jsem si mnoho předsevzetí.
Prý se budu více učit, mně jíst, hodně cvičit a také tolik budu méně utrácet. A když mi teď zbývá pár posledních dní, v roce 2015 zjišťuji, že skoro nic se mi nepovedlo. A jak to máte vy?
Teď nechci nikoho urazit, ale myslím, že jste na tom podobně. Přiznejte si to. Tím
samozdřejmě nechci urazit nikoho, komu se to povedlo. Před těmi smekám. Když se tak nad tím ale zamyslím, k čemu to všechno vlastně je? Proč si dáváme taková předsevzetí zrovna začátkem roku? Jeden z vědeckých článků říká, že novoroční předsevzetí je očistný rituál, který vyžaduje poctivost a sebekázeň, posiluje sebeovládání a učí překonávání životních zklamání a ponížení. A že porušování předsevzetí je součástí jejich životního cyklu. Takže je to správně, že to nikdy nedodržíme? Na to nám asi nikdo nikdy neodpoví.
Na internetu najdete mnoho článků o tom, jaká si lidé dávají novoroční předsevzetí, ale k
čemu to je? Každý by si měl přece dát takové, jaké pro sebe potřebuje. Nepotřebuji být žádný vědec na to, abych řekla, že nejřastější předsevzetí, které si lidé dávají je to, že chcou zhubnout. To že si to ale řeknou nad flaškou vína na Silvestra jim moc nepomůže.
Takže je to vlastně správně? Že si dáváme novoroční předsevzetí? Já si myslím, že ikdyž je
mnohdy těžké je dodržet, že je to už taková součást naší kultury a že snad každý si na Nový rok nějaké to předsevzetí dá. Ale je už pak jen na něm jak s ním naloží a jestli ho doopravdy dodrží.
A jak to máte vy? Dáváte si nějaká novoroční předsevzetí? Napiště mi do komentářů jaké si dáváte a jestli se vám někdy podařilo nějaké dodržet.
Každopádně vám přeji do Nového roku mnoho štěstí, zdraví a lásky. A hlavně ať vám vaše novoroční předsevzetí na rok 2016 přinesou mnoho radosti a spokojenější život.
Blogerka Kája
Moje básničky
28. prosince 2015 v 9:30 | Kája
|
Střípky mého života
Miluji
Miluji pohled dětských očí,
miluji ptákyv povětří.
Miluji vše co k tomu patří,
a také krásu kočičí.
Miluji a někdy také nenávidím,
jsem prostě taková, tak co s tím?
Možná bys mohl na to něco říct,
ale neodpovídáš vůbec nic.
Jen se tak smutně na mě díváš,
možná bys chtěl něco říct,
tvá ústa však náhle zmlkla
a stále hledíš na mou líc.
Bereš mě za ruku a spolu jdem dál,
asi chceš záruku, že nezůstaneš sám.
Miluji a jsem štastná, srdce mi bije napoplach,
NEOPOUŠTĚJ MĚ - prosím tisíckrát!
Bruslařka
Na ledové ploše, čisté jako zrcadlo,
projíždí se děvčátko.
Jé teď málem upadlo!
Ale zkouší to vždy zas a zas,
vždyť bruslit, není žádný špás.
Pomalu střídá levou, pravou,
jako by se procházela travou.
Teď se jí povedla otáčka,
vítězně pohlédla na ptáčka,
který se usadil poblíž.
A tak to chodí den co den,
a každý je s ní spokojen.
Vždyť to děvčátko nikoho nemělo,
a z toho jí nemohlo být veselo.
Teď už však skáče piruety, jako by nic,
celý svět jí tleská a je z ní pryč.
Už uplynula spousta let,
dívka stále skáče, radost pohledět.
je z ní teď velká hvězda a pod sebou má svět,
možná by ale chtěla s tím ptáčkem odletět.
S tím, co hlídal její kroky,
když pokoušela se o první skoky.
S ním, by teď chtěla vzlétnout do oblak,
být bezstarostná, jako ten pták.
Ale nikdy nezapomněla na první krůčky, úspěchy i zklamání.
Co je to láska?
Láska je když...
Co je to láska? - Snad už to víš.
Láska je slovo, značící cit.
Láska je krása, každý chtěl by ji mít.
Láska jen zřídka přichází po krůčcích,
obvykle pozná se hned.
Láska je něha, a také víra,
láska je objev? A nebo síla?
Já věřit v ní chci.
Chci za ní běžet, letět i plout,
třeba přes oceán, vznášet se nad poli,
nad lesy, vyletět nad mraky.
Láska tě vynese, kam jen budeš chtít.
Má zázračnou moc, kterou musíš využít,
jinak upadneš a už nemusíš žít.
Láska je touha po tom druhém,
láska je potok, protékající zájem.
Kdo nechtěl by v něm plout?
Už víš co je to láska?
Už věříš v ni?
Jestli ne tak hledej, ona se objeví.
Je mi smutno
Je mi smutno když tu nejsi,
jak scházíš mi čím dál víc.
Je mi smutno po tvé lásce,
po tvé ruce, i tvém hlase.
Trápím se, když dlouho nejdeš,
zářím když náhle přicházíš.
Je mi smutno po tvých očích,
jasných, milých, přitom tajuplných.
Když zahledím se do nich,
svět se točí, padá, řítí.
natáhnu ruku - chyť se!
Budeme padat spolu.
Je mis mutno po tvých ústech,
po těch plných rtech,
když nakloníš se těsně ke mě,
ucítím tvůj svěží dech.
Čas
Proč nejde zastavit čas?
A nebo posunout vpřed?
Jak na hodinách - zastavíš kyvadlo a ručičkou můžeš otáčet.
Chtěla bych ať už je zatýden,
a nebo stále tento den.
Proč by to nešlo, když já chci,
proč by to nešlo, když ty tu jsi.
Snad se to někdy nekomu podaří,
třeba za sto nebo tisíc let.
A bude každá minuta,
dlouhlá jak celý svět.
Klavírista
Ve velkém sále, bylo to časně k ránu,
rozléhá s ehudba, kterou slýcháváme v chrámu.
A přitom zde jen klavír hraje
a lehký vítr v okně záclonami vlaje.
ten starý muž, jenž sedí za piánem,
se zdřejmě raduje s dnešním ránem.
Lehounce hladí černobíle klapky,
jako yb to byly ruce jeho matky.
A tóny jenž jim velí, se odrážejí v nebi.
Jen slunce které vychází, se po nich prochází.
Je spojeno s nimi duší,
přesto že to smysl ruší.
Ale zní to velmi jemně, to poznáte stejně.
A klavírista hraje dál, už bude téměř poledne,
neznám už nikoho, kdo by stál o jeho ruce dovedné.
A když pak večer v sále se klavírista uklání,
v ztichlém to hledišti, samotou to zavání.
Jen dvoje ruce co ležely v klíně, zvedají se potleskem.
Ty jedny patří máme,
ty druhé dívce s tesknoucím pohledem.
Hřbitovní kvítí
Cestička už travou je zarostlá
a pokratý spadanými listy,
které už nejsou živé.
A tak září naposled barvami rozličnými.
A voní zde hřbitovní kvítí...
Procházím se zde, po toms mutném místě,
jen dívku sjem potkala.
Klečí, hlava skloněná,
svíčku však rožíhá, květy zde zalívá.
A vonělo hřbitovní kvítí...
Blížím se k ní - pozdravím,
a dívám s ena kříž, kde je obrázek chlapce.
Prý milovala jej.
Pomáhám jí svířku rožíhat
a z kříže se na mě stále dívá usměvavá tvář.
A tak se ptám sama sebe"
"Proč se všichni na fotografiích usmívají?" - asi že je to zvykem.
A stále voní kvítí hřbitovní...
Dívka nic neříká, jen občas se smutně zahledí na ten náhrobní kámen.
Pak směrem ke mne kývne hlavou.
Snad chtěla se i trochu usmát - pak odchází.
A já stále stojím před tím křížem,
a přemýšlím o životě chlapce.
Jaký byl když usmíval se na té fotce?
Vonělo tenkrát kvítí hřbitovní?...
A pak na ten chaldný kámen pokládám růže.
Dostala jsem je k svátku.
To nejsou kytky hřbitovní, ty jsou na památku.
Rozhlížím s ekolem, všude samé kříže,
je náhrobní kámen a voní kvítí hřbitovní...
Co je zde zakončeno lidských osudů?
Scházejí se zde dva světy.
Živí zde mají schůzky se svými zesnulými.
Přitom voní hřbitovní kvítí...
Až zezdola k růžím přivoníš
a smrt svou budeš žít,
pak možná poznáš co je to za zázrak - BÝT ŽIV!
Moje oblíbené citáty
27. prosince 2015 v 21:11 | Kája
|
Střípky mého života
- Hudba je záchrana před obyčejným slovem.
- Hovoř jen to, co je potřebné, a řekni polovinu svých myšlenek.
- Dlouhá nepřítomnost lásku zničí, krátké přestávky ji posilují.
- Dva milostné dopisy se píšou nejhůř - první a poslední.
- Každý vidí jak vypadáš, ale jen málo kdo odhalí, kdo doopravdy jsi.
- Přátelství není žádná velká věc, ale milion malých věcí.
- Až na konci poznáš, jak si měl začít.
- Skvělé přátele je těžké najít, náročné opustit a je nemožné na ně zapomenout.
- Jsou tři věci v životě, které se nikdy nevrátí - čas, vyslovená slova a promarněná příležitost. Jsou tři věci v životě, které bys neměl nikdy ztratit - naději, trpělivost a čest. Jsou tři věci v životě, které tě mohou zabít - zklamání, pýcha a závist. Jsou tři věci v životě, které mají největší hodnotu - láska, přátelství a rodina.
- Njelepší věc v životě je najít někoho, kdo zná všechny tvé chyby a odlišnosti a stále tě považuje za absolutně úžasnou.
- Ten pocit, když nemůžeš spát a musíš na něj pořád myslet. Kde je? Co asi dělá? S kým je? Myslí na mě?
- Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.
- Přál bych ti, abys nehrál, ale byl.
- Ve vztahu nikdy nebudeš mít 100%. Budeš mít tak 80%. Vždycky Ti tam bude něco chybět. A pak potkáš někoho, kdo bude mít přesně to, co Ti chybí. Bude mít právě těch 20%. A Ty si s ním začneš, protože má to, co Ti u Tvé polovičky chybí. Jenže si neuvědomuješ, že jsi právě vyměnil 80% za 20%. A čas se nedá vrátit zpátky. Proto si važ toho, co máš… Ideální partner neexistuje. Tak se nauč milovat i jeho chyby, to je to nejhezčí, co můžeš partnerovi dát…
Jak se stát dobrým učitelem v MŠ
27. prosince 2015 v 20:52 | Kája
|
Škola života
Jak podle dětí vypadá správná paní učitelka ve školce?
